Byl jsem skinhead


Byl jsem plný vzpoury a nenávisti vůči každému, kdo se mi snažil jakkoliv mluvit do života. Na všechno jsem odpovídal opačně, než se ode mě očekávalo. Rád jsem dělal druhým lidem naschvály. Vadily mi problémy ve společnosti, připadalo mi, že je nikdo neřeší. Tak jsem se rozhodl, že vezmu spravedlnost do vlastních rukou. Stal jsem se jedním ze skinheadů...

I když se mě rodiče snažili dobře vychovávat a byli na mě vždy hodní, stejně rostla v mém srdci touha rozhodovat si o všem sám, bez toho, aby mi někdo radil. Na druhou stranu jsem často přemýšlel, proč tu vlastně jsem. Jaký je smysl mého života? Jediné, co mohu dnes říct, je, že jsem v úvahách o životě stejně k ničemu nedospěl. Měl jsem velikou touhu něčeho v životě dosáhnout, ale nevěděl jsem, co vlastně chci dělat.

V té době jsem se seznámil s jedním klukem, který byl skinhead. Vedli jsme spolu dlouhé rozhovory o problémech lidstva, při kterých jsme vždycky končili u Romů. Sám jsem už měl v té době s nimi špatné zkušenosti. V mém srdci začalo vznikat něco zlého. Začal jsem Romy víc a víc nenávidět. Úplně jsem propadl rasismu. Myslel jsem si, že jedině násilí vyřeší romskou otázku. Stal jsem se jedním ze skinheadů. Koupil jsem si bomber a nechal se ostříhat dohola. Od té doby jsem se účastnil mnoha setkání skinů nejen z celé České republiky, ale i z Evropy. Zažil jsem mnoho bitek mezi skinheady, Romy, Vietnamci, Jugoslávci i anarchisty.

Po nějakém čase jsem začal ztrácet pevnou půdu pod nohama. Objevil se strach z pomsty mých nových nepřátel, kterých nebylo málo. Začal jsem pochybovat o smyslu vzdělání, chodil jsem za školu. Poté následovalo vyloučení ze střední školy.

Postupně se zvětšovala propast mezi mnou a mými rodiči. Najednou jsem byl úplně na dně. Začal jsem přemýšlet o sebevraždě. Já, který chtěl řešit problémy lidstva, jsem se najednou topil v bahně vlastních problémů.

V době mé největší beznaděje můj starší bratr začal věřit v boha . Pamatuji se, že když přišel poprvé ze shromáždění církve, vyzařoval z něj zvláštní pokoj. Vím, jaký byl předtím a nyní jsem byl doslova přemožen pozitivní změnou v jeho životě. Začal jsem ho pozorovat a vedl jsem s ním dlouhé rozhovory.

Po nějaké době jsem zatoužil podívat se do církve, kam chodil. Moje první setkání s církví bylo něco úžasného. Připadal jsem si, jako bych se ocitl na jiné planetě. Prožíval jsem srdečné přijetí a lásku. To se mě dotklo. Potom povstal kazatel a začal kázat z Bible, pro mě zatím téměř neznámé knihy. Jeho slovo mířilo přímo do mé situace. Užasl jsem, že to, o čem mluvil kazatel, se týká přímo mne. Během kázání jsem se rozplakal. Duch svatý pronikl skrze tvrdou skořápku do mého srdce.

To, co následovalo potom, byla už jen moje spontánní odpověď na Boží volání. Kazatel se zeptal, jestli je mezi přítomnými někdo, kdo by chtěl vyznat Pánu bohu svoje hříchy a vydat mu svůj život. Bez váhání jsem vstal a šel dopředu ke kazatelně. a Začal jsem se modlit . Během této modlitby jsem pocítil proud tepla, prožil jsem uvolnění v mysli, jako by ze mě spadlo ohromné břemeno. Cítil jsem se jako nový člověk, věděl jsem úplně jasně, že od této chvíle bude vše jiné.

Můj život se opravdu radikálně změnil. Poté, co jsem se stal věřícím , jsem pochopil, že za všechny problémy lidí může jejich odmítání boha . Bůh mi dal také odpověď, proč tu jsem a jaký je jeho záměr pro můj život. Nyní vím, že jedině bůh  je cesta, pravda i život . Pán mi dal možnost dokončit jinou střední školu.  A po dobu jednoho roku jsem působil jako misionář šířil jsem víru mezi jinýma lidma . Nyní jsem kazatelem. Pracoval jsem mezi narkomany, a což je úplný zázrak, již několik let přináším poselství a víru i Romům. Bůh mi  změnil můj postoj vůči tomuto národu. Bůh je nádherný a život s ním je úžasný!

Tady můžu najít svoji cestu k bohu http://www.cirkev-svate-viry.cz/