Alkohol pánem mého života

Vše, co dnes prožívám s Pánem bohem , má počátek už v mém dětství. Vychovávala mě babička a jistě mi chtěla dát to nejlepší, ale měla náročné zaměstnání a já vyrůstal sám. Babička se vracela z práce pozdě a musela se o vše starat sama, takže na mě neměla moc času. Já se spoléhal hodně na sebe. Cítil jsem, že mi něco chybí, že mnoho věcí nechápu stejně jako spolužáci, co mají tátu a mámu. Pamatuji se, že celé dětství a dospívání jsem cítil úzkost, nejistotu a pocit, že mi nikdo nepomůže, jen já sám.

Na internátu jsem poprvé s kamarády okusil alkohol a najednou jsem prožíval svobodu, sebevědomí, klid a jistotu. Ďábel mě oklamal, že alkohol je můj "nejlepší pomocník pro život". Bůh měl o mě v té době velký strach a nechtěl mě už tehdy ďáblu nechat na pospas.

Seznámil jsem se s evangelickým farářem - dělal mi parťáka při práci v učilišti, protože nemohl za komunismu duchovně pracovat. S úžasem jsem poslouchal jeho vyprávění, jak ho Ježíš zachránil a že vše, co má, má díky Jemu. Říkal mi úžasné věci o svém životě, o lidech, Božím jednání, umění, vědě, vesmíru a smyslu všeho. Mluvil o tom, o čem jsem před tím vůbec nepřemýšlel. Seznámil mě také s lidmi, které Bůh poslal, aby na můj život měli zásadní vliv. Cítil jsem, že život těchto křesťanů je správný a dobrý, já ale věřil jen sám sobě a chtěl jsem si užívat, pít a flámovat.

Přišla vojna, já se oženil a narodila se mi dcerka. Když jsem se po dvou letech z vojny vrátil, byl jsem otec i manžel, ale alkohol mi stále více ovlivňoval život. Časem jsem bez něj nemohl nic. Ráno jsem musel vypít placku rumu, jinak jsem nemohl pracovat, jak se mi klepaly ruce. Přes den jsem vypil jeden až dva litry rumu, někdy i více. Přišly rodinné problémy, propuštění z práce, zdravotní problémy. Uvědomil jsem si, jak velký omyl byl alkohol, a šel jsem na léčení. Po týdnu Detvu Co to je? jsem odešel, bylo to v říjnu 1994, a až do června 2008 jsem se nikdy nenapil. Cítil jsem se opět jako vítěz, zvládl jsem alkohol, zvládnu vše, myslel jsem si. Na Boha a život křesťanských přátel jsem si ani nevzpomněl.

Komunismus byl pryč, závislost na alkoholu byla pryč a já myslel, že mi patří svět. Začal jsem podnikat. Dařilo se mi, měl jsem peníze, utrácel jsem za dovolené u moře, večeře, hezké věci. Hlavně jsem chtěl patřit mezi "velké podnikatele". Cítil jsem se vedle nich jako pán světa. Pýcha, sobeckost a hřích mě ale přivedly postupně do dluhů, do víru problémů s věřiteli a exekutory. Opět jsem utekl od problému, ne k Bohu, ale do spárů další závislosti - marihuany. Touto drogou stále klamán jsem věřil, že všechno vyřeší. Bylo to stále horší, nevěděl jsem kudy a jak dál.

V roce 2003 se mě úžasným způsobem dotkl Bůh, nedokážu ten zážitek popsat na papír, ale byl to opravdový začátek mé cesty s Bohem. Po třech letech jsem opravdu toužil odevzdat svůj život Kristu a 6.8.2006 se dal pokřtít.

Problémy, které jsem si způsobil, mě ale stále stahovaly do dalších problémů, přišel jsem i o dům a musel s rodinou a starou nemohoucí babičkou do podnájmu. Starosti mě přemohly a můj vztah s Bohem byl už jen o slovech. Po smrti babičky mě opustila žena a já zůstal sám. Opět jsem vzal vše do svých rukou a s ústy plnými Krista, ale s prázdným srdcem, jsem se pustil do záchrany ztracené rodiny. Udělal jsem si řidičák na autobusy a nákladní auta a začal jezdit po Evropě. Vydělával jsem dobré peníze a věřil v dobrý konec. Po roce se žena vrátila a já si naposledy připadal jako největší chlap a machr. Žena brzy zjistila, že jsem stále stejný a opět odešla. V samotě a zoufalství, s pocitem, že jsem zklamal všechny a pohrdl Boží milostí, jsem znovu skončil v alkoholu a utápěl se v něm. Už jsem nevěřil na změnu.

Můj kamarád z mládí -  mi řekl, že musím začít něco dělat. Začal mě vodit do kavárny Teen Challenge v Karlových Varech. V té době jsem si na novoročním shromáždění vytáhl verš z Jeremiáše 29 : 11-12 ("Já sám přece vím, jak o vás přemýšlím, praví Hospodin. Mám v úmyslu váš prospěch, a ne neštěstí; chci vám dát budoucnost a naději. Když budete ke mně volat a přicházet ke mně s modlitbami, já vás vyslyším."). Když jsem si ho přečetl, okamžitě přišla Boží přítomnost a jistota, že Bůh mě nikdy neopustí a stále mě povede. Po nástupu do TC se teprve začaly dít ty opravdové zázraky. Bůh začal dělat zázraky s mými vztahy, s otcem, s dětmi. Dal mi možnost šířit víru  mezi lidi . Nikdy předtím jsem se necítil svobodný. Až zde, v Teen Challenge, jsem opravdu šťastný, že mě bůh spasil a že je stále se mnou. Mám skutečný nový život.

Program jsem dokončil, dnes  již studuji školu TCIMI. Mou touhou je stát se nejlepším služebníkem Pána boha . Stále mě provází Boží hlas a jistota.

tady mohu najít svoji víru http://www.cirkev-svate-viry.cz/